z trochu jiného úhlu...

Často jsem přemýšlela nad tím ,proč někteří lidé nemají chuť do života. Proč se cití natolik špatně ,že chtějí ukončit svůj vlastní život. Všichni sme si prošli chvílemi ,které skrývali radost,štěstí,nenávist,smutek,lásku a zlost.Řekla bych že je snad víc těch špatných chvil, ale to bude jen proto, že si lidi nevšímají toho co doopravdy mají, toho co kdyby doopravdy ztratili tak by byli teprve nešťastní. Mě samotou by zajímalo co obnáší spojení "šťastný člověk", lidé si představí luxusní bydlení,auto,peníze. Nemohou se nabažit peněz,slávy, ale najednou se jim svět rozletí na tísíce kousků a nemají ani peníze ani slávu. Až teď zjistí co jim ke štěstí doopravdy chybělo.Láska,přátelství,opora. To nejdůležitější neměli a i přez to dokázali být šťastnými lidmy. Už, ale zjistili to co bylo doopravdy důležité a v těhle chvílích to napravovat asi snadné nebude. Najednou jim, ale něco řekne "pojď, vstávej, zkus to od začátku",dostali druhou šanci. Začali si klást otázky " Čím to je ?". Nikdy nevěřili na magii,sny. Nevěřili v boha, ale najednou tam pro ně někdo byl, někdo jim nátahl pomocnou ruku. Ti lidé co ještě před chvílí neměli sny, protože jim nic nechybělo začali snít, začali žít. Je nevysvětlitelné co to vlastně bylo, těžko věřit v boha, když ho nikdy nikdo neviděl. Umírá spousty lidí a kde je potom bůh. Nemohou si to jen tak vysvětlit, ale něco je vzkřísilo. Je jedno jestli to byl bůh,láska. Hlavní je že mají způsob jak napravit věci ,které před tím přehlíželi a alespoň doufat že to co je postavilo zpátky na nohy bylo učiněno z dobré vůle. Byl to čistý příklad, na kterém jsem se mohla "vypovídat". Chtěla jsem tím jen dokázat, že nač ničit lidský život, když je to tak obrovský dar, který se dá obnovit, či nějakým způsobem napravit. Život nenajdete zahrabaný na dně obrovské krabice, která je uložena někde v zapomění. Je ztvořen z lásky, něhy a citu a doufá že mu to budeme nějakým způsobem vracet. Každý z nás je velkým dlužníkem...